Daleko a blízko - 1. kapitola

10. října 2012 v 14:55 | Janča |  Daleko a blízko
Ták, konečně jsem dokončila 1. kapitolku této povídky, přepsala jsem si ji do počítače a zde ji máte. V první kapitole se toho moc nestane, ale pro nadcházející děj je velmi důležitá. No, je to má první povídka, kterou budu zde na blogu zveřejňovat, tak jsem zvědavá :D.

PS: Ve Wordu mám kapitolu napsanou normálně v odstavcích a i na počátku přímé řeči uvozovky dole, ale po zveřejnění mi to blog "smrskne" a uvozovky mi dá dolů, takže to na odstavce rozdělené není a obě uvozovky jsou nahoře. Nevíte někdo, jestli se to dá nějak zveřejnit s odstavci a s uvozovkami dole? Děkuji za jakékoliv odpovědi.

PPS: Cover ještě dodělám, chvilku strpení.

PPPS: Případné překlepy mi prosím hlašte :D.


1. kapitola

… "no a pak se ve Snapeově kabinetu objevil Protiva a začal" -
Právě jsem šla společně s Harrym a Ronem z učebny přeměňování a Ron nám právě vyprávěl nějakou vtipnou historku o Protivovi, kterou zaslechl u mladších studentů. Přerušil ho však něčí smích za námi a já už věděla předem, s kým budeme mít tu čest.
"Máš nějaký problém, Malfoyi?" zeptal se podrážděně Ron, který byl ještě před chvílí pobaven onou historkou.
"Hm, ne, to ne, Rone. Jen jsem zaslechl, jak vyprávíš o Protivovi. Už jsem to také slyšel - říká se, že rozlil profesoru Snapeovi několik lektvarů, které měl přichystané na hodinu. Dva z nich prý spadly profesorovi přímo na ruku a nohu a musel jít na ošetřovnu, jelikož se mu udělaly obrovské puchýře," doplnil Rona Malfoy a začal se znovu chechtat.
"No…tak to bylo…jo…" Ron byl dost vyvedený z míry, že byl k němu Malfoy tak nezvykle zdvořilý a že se baví na účet svého oblíbeného profesora. Zmohl se pouze na tuto rozpačitou odpověď. Mě to také velice překvapilo, ale nic jsem neřekla.
"Tak já už jdu, čekají na mě ostatní ze Zmijozelu, mám za nimi přijít na školní pozemky, tak já vás opustím a přeji příjemný den." A s těmito slovy zanechal mě i mé dva kamarády na chodbě.
Zůstali jsme sami. Chvíli mezi námi vládlo užaslé ticho. Naše společné mlčení prolomil Harry.
"Chápe někdo z vás, co se to s ním stalo?" Harry byl z toho také celý udivený, ale ne více než Ron.
"Řekl bych, že buď dostal něčím do hlavy, nebo mu někdo podstrčil nějaký lektvar, nebo tak něco," sdělil nám své domněnky Ron, který zíral přesně tam, kde ještě před chvilkou stál Malfoy, stále s vykulenýma očima.
"A co si o tom myslíš ty, Hermiono?" zeptal se mě Harry se zaujatým výrazem ve tváři a vyčkával na mou odpověď.
Přemítala jsem, co mám odpovědět, aby to bylo smysluplné, než jsem se konečně odhodlala propustit své myšlenky ven.
"No, já…já…vlastně si myslím, že půjdu do knihovny. Víte, ráda bych si o tom udělala nějaký obrázek," řekla jsem na vysvětlenou. Nečekala jsem na jejich odpověď a bez jakéhokoliv podrobnějšího vysvětlování jsem se vydala do knihovny.

Dorazila jsem do knihovny a přívětivě jsem pozdravila madame Pinceovou. Bylo tam mnohem méně lidí, než bych bývala čekala. Všimla jsem si akorát pár studentů pátého ročníku, kteří v hloučku horlivě hledali materiály k nastávajícím zkouškám NKÚ a neustále o zkouškách brebentili. Pak tam ještě bylo několik prvňáčků, kteří si se zaujetím prohlíželi nejrůznější knihy, bylo na nich vidět, že jsou překvapeni z informací, které vyčetli v knihách, stejně jako jsem byla překvapena já z Draca Malfoye a jeho počínání. Jen jsem doufala, že to na mně není tolik vidět.
Vzdychla jsem. No, aspoň se tedy podívám do pár knih, když už jsem tu. Mou pozornost po pár minutách upoutala kniha s názvem "Matoucí lektvary, kouzla a mnoho dalšího". Hm, to by mohlo být ono. Otevřela jsem ji a začala jsem si postupně pročítat obsah. Hledala jsem něco, co by alespoň trošičku mohlo způsobit tak náhlou změnu chování Draca Malfoye. Kdyby to aspoň nebylo tak absurdní.
"Hm, tenhle jednoduchý přípravek, to by mohlo být ono…" četla jsem si sama pro sebe.
"Ale, ale, kohopak to tu máme?" ozval se za mými zády hlas, který byl překvapivě příjemný.
Prudce jsem se otočila a uviděla jsem před sebou blonďatou kštici. Zakroutila jsem hlavou, teď už jsem tomu vůbec nerozuměla.
"Nečekal jsem, že se uvidíme po patnácti minutách znovu," pousmál se. Jeho hlas nebyl škodolibý, ba ani nepříjemný, na jeho obvyklé možnosti nadprůměrně sympatický.
"No, abych pravdu řekla, já také ne. A už vůbec bych tě nečekala tady v knihovně," řekla jsem. Snažila jsem se o normální tón.
"A pročpak ne?" zeptal se mě. Viděla jsem na něm, že ho to opravdu zajímá.
"Dobrá, když to chceš slyšet… je nám totiž dost divné, že se k nám třem najednou chováš tak mile. Bývalo tvým zvykem přijít a někomu z nás něco škodolibého a urážlivého povědět, nemám pravdu? Co se ti pro všecko na světě stalo, že už nedáváš takovou váhu na "čistou" krev? A kam se poděla tvá "mudlovská šmejdka"?" Vynasnažila jsem se, aby to vyznělo v tom smyslu, že mu jeho nynější chování nebaštím.
Najednou se zatvářil velice zamyšleně. Bylo na něm vidět, jak pečlivě vybírá slova. Zřejmě má slova vyzněla přesně tak, jak jsem si představovala.
"No, zkráceně… tak trochu jsem se nad vším hlouběji zamyslel."
"Zkráceně? Nemohl bys to trochu rozvést?" Naléhala jsem na něj a zcela jsem si to uvědomovala.
"Hmm… tak přijď v sobotu ve tři ke vchodu na školní pozemky…" Jeho hlas byl tajemný. Spiklenecky na mě mrkl a byl pryč.
Já jsem zůstala jen vyjeveně stát.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sára SB Sára SB | E-mail | Web | 11. října 2012 v 19:11 | Reagovat

Páni, zajímavý začátek, Draco milý a přívětivý, jsem zvědavá na pokráčko, moc se ti kapitolka povedla.

2 Janča Janča | Web | 15. října 2012 v 18:01 | Reagovat

[1]: Děkuji :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Fancluby:
Jsem členem...